Zimní povodně v historii

26. 1. 2024

Zimní povodně v historii

Krumlov je spojen s vltavskými meandry již ve svém názvu. Vybudovat si obydlí při březích řeky přinášelo výhody, ale zároveň i nebezpečí.

Velká voda přicházela často a s jistotou. Otázkou bylo, kdy nastane a jak velkou škodu způsobí. Dočítáme se o záplavách v různých staletích, zejména to předposlední, 19., nebylo na nespoutanou říční hladinu skoupé. Známý rok 1848 nebyl jen revoluční, ale také povodňový. Další rok s osmičkami, 1888, přinesl velkou vodu tak silnou, že od té doby mnoho míst dodnes nese značku nejvyšší vodní hladiny. Brzy následovala povodeň z roku 1890 a další... I po přelomu století bylo klidných roků do začátku první světové války možná méně než těch povodňových. Až přišel rok 1920…

Seidel, zimní povodně, zdroj: Museum Fotoateliér Seidel
Ledové kry razící si cestu korytem Vltavy nadělaly cestou nemalé škody.
Foto: František Seidel, březen 1940

 

V lednu 1920 zasáhla Krumlov velká voda – ovšem mnohem dramatičtěji než letos. František Seidel ve svém deníku píše: „14. 1. 1920 jsme byli postiženi jednou z největších povodní v Krumlově. Ten byl jedním velkým jezerem. Jezuitský dům v parku byl celý obklopen vodou. Nejspodnější byty musely být vyklizeny. Plavecká
škola (na vltavském břehu – pozn. ed.) byla stržena. … Tavírenský most musel být zbourán... Železný most (dnes most Dr. Beneše – pozn. ed.) byl v 10 hodin dopoledne uzavřen a my jsme byli vyhnáni z gymnázia, protože horní most za Pečkovským mlýnem byl stržen. Jeden strom narazil do nosníku mostu a rozlomil se. V 7 hodin večer jsme šli k Železnému mostu a jako v dunění kanónů naráželo dlouhé dřevo do mostu. Škoda je velmi vysoká.“

Z povodně 1920 nebyly zatím v archivu Fotoateliéru Seidel nalezeny žádné fotografie. Snad právě vzhledem k jeho poloze na Plešivci mezi dvěma povodní namáhanými mosty a pravidelně zaplavovaným Městským parkem se vzedmutou řekou vězněný Josef Seidel nedostal dále, aby dokumentoval zaplavené město. Tuto drobnou výhodu mohl ve své jinak velké nevýhodě využít Josef Wolf, který celý život bydlel na vltavském břehu v Parkánu, v domě svých předků. Nejen, že měl v řece své perlorodky, ale při velké povodni r. 1920 se Parkán proměnil v Benátky. 

Velká voda z března roku 1940 byla rovněž jednou z nejvýznamnějších zimních povodní počátku 20. století. Martin Polák komentuje fotografie ze Seidelova archivu: „Po dlouhé a tuhé zimě přišlo náhlé tání a po 11. 3. 1940 se uvolnilo obrovské množství ledu. Po řekách se valila vrstva ker silných půl metru až metr. Armáda používala k uvolnění řeky třaskaviny.“ 

Hlavním důvodem vzniku této povodně bylo prudké oteplení. Do března byly řeky pokryty silnou vrstvou ledu, která však rázem začala tát a praskat. Z toho důvodu došlo kolem 13. března k prudkému zvýšení hladiny řek v povodí Vltavy a Labe a zároveň unášení zbytků ledových ker koryty řek. Ledové kry unášené vodou ničily velkou silou vše, co jim stálo v cestě. Tento jev se nazývá dřenice. 

V dnešní době se tento extrém vyskytuje naštěstí jen v omezené míře, bohužel povodně se nám v zimě zcela nevyhýbají, jak jsme se přesvědčili tuto zimu.

zimní povodně, zdroj: Museum Fotoateliér Seidel
Povodně v roce 1920 zaplavily i ulici Parkán (Parkgraben).
Foto: Josef Wolf, 1920, SOkA Český Krumlov

 

Autor: Zdena Mrázková, Petr Hudičák
Vyšlo v Novinách města 02/2024

Štítky

Museum Fotoateliér Seidel zimní povodně
Nastavení soukromí:

Soubory cookie používáme ke shromažďování a analýze informací o výkonu a používání webu, zajištění fungování funkcí ze sociálních médií a ke zlepšení a přizpůsobení obsahu. Pro některé účely zpracování takto získaných údajů je vyžadován Váš souhlas, který nám udělíte kliknutím na volbu „Souhlasím se vším“. Své preference můžete snadno upravit kliknutím na volbu „Podrobné nastavení“.

Povolujete: