Utajený Jeden svět na školách
V květnovém čísle novin města byl zveřejněn článek Filmy o lidských právech počtrnácté autorky Terezy Štěpánové, místní zástupkyně projektu Jeden svět, pořádaného neziskovou organizací Člověk v tísni o.p.s. Některá sdělení autorky z tohoto článku je nutno uvést na pravou míru.
Předně uvádím, že tímto textem se nikterak nevyjadřuji k projektu Jeden svět v té jeho části, která je určena dospělým. Za nutné však považuji vyjádřit se k vloženému projektu Jeden svět na školách (dále též i jen „JSNŠ“), tedy školním projekcím.
Pokud autorka uvádí, citace: „O programy pro školy byl letos enormní zájem, a to od všech základních i středních škol v Českém Krumlově, ale i některých z blízkého okolí. Celkem 33 projekcí se zúčastnilo 1 178 dětí společně se sedmdesátkou pedagogů.“ je nutno uvést, že uvedeného počtu dětských diváků bylo dosaženo jenom díky systému, kdy filmy jsou dětem promítány v čase a namísto školní výuky, která není nahrazována. Účast na promítání je organizována školou, případná neúčast žáka na promítání je školou umožněna pouze na základě nesouhlasu (nikoliv omluvenky jako u výuky) rodičů dítěte. K tomu však téměř nedochází, neboť rodiče, zřejmě v dobré víře v prospěšnost instituce zvané „škola“, v naprosté většině nepředpokládají, že by měli věnovat zvláštní pozornost a kritický pohled obsahu filmů promítaných v době vyučování a sami posoudit, je-li obsah filmů pro jejich potomka přínosem či nikoliv.
Ve skutečnosti je systém Jednoho světa na školách prokazatelně nastaven tak, aby se rodiče žáků v žádném případě nedostali k obsahu filmů určených jejich dětem. V případě nejméně dvou filmů od JSNŠ nebylo rodičům, přes veškerou jejich vynaloženou snahu, ústní i písemné žádosti směrem ke škole i pořadatelům JSNŠ, ani následně umožněno seznámit se s obsahem filmů promítaných třídě jejich dítěte. Univerzálním „důvodem“, uváděným školou i organizátory JSNŠ, proč prý není možno příslušný film (ani jiné filmy) rodičům poskytnout ke shlédnutí je, že to prý neumožňují autorská práva. Tento jejich „argument“ je však prostou hloupou výmluvou, neboť i za předpokladu, že bychom přistoupili na konstrukci oddělených autorských práv pro děti a pro dospělé, tak škole nic nebrání smluvně si zajistit právo poskytnutí filmů rodičům žáků od organizátorů JSNŠ. 
Co se týče argumentu, že rodiče žáků filmy vidět nepotřebují, protože je jim poskytnuta upoutávka a anotace k filmu, tak ten se jeví lichým, neboť jak upoutávka, tak i anotace k filmu v nám známém konkrétním případě (film První touchdown), zcela pomíjejí podstatný obsah filmu. Takže namísto předpokládatelného filmu o dívčím týmu amerického fotbalu žáci shlédli film především o tom, jak trenérka týmu prochází procesem změny pohlaví. O jiných filmech z nabídky však nevíme ani to málo.
Jsem si vědom, že díky mobilním zařízením je pro děti technicky dostupný jakýkoliv obsah. Zde je však výhradně věcí rodičů, jakou míru pozornosti ochraně svých dětí před škodlivým obsahem věnují. Škola, jako vzdělávací veřejná instituce by měla být rodičům při ochraně jejich dětí před škodlivým obsahem nápomocna, například jen tím, že nebude žákům předkládat kontroverzní obsah a tento obsah před rodiči žáků utajovat.
Výše uvedená systematická cenzura informací o JSNŠ ve vztahu k rodičům žáků je dle mého názoru neslučitelná s institutem školy jako veřejné služby a možným zásahem do ústavně zaručených práv rodičů. Jsou to ale nakonec ředitelé škol, kteří by měli zajistit, že rodiče žáků nebudou školou vytlačováni z výchovy svých vlastních dětí, a kteří se v záležitostech mimo rámec školní výuky zodpovídají zřizovateli.
Závěrem nutno uvést, že obdobně utajené je i působení dalších neziskových organizací ve školách.
Autor: Zdeněk Zajíček, zastupitel (Český Krumlov rozumem a srdcem)
Vyšlo v Novinách města 07/2024